První část přednášky bude pokusem o věcný a historický přehled různých významů pojmů stres a adaptace. V kontextu psychosomatické péče v prvním kroku obvykle usilujeme o identifikaci zátěžových, často i konfliktních situací, pacientem často ne plně uvědomovaných, které by mohly souviset s obtížemi, se kterými pacient přichází. V dalším kroku pak hledáme cesty, jak pacientovi pomoci, aby své vnitřní i vnější konflikty řešil lépe a účinněji.
Příspěvek představí práci Institutu sociálního zdraví Univerzity Palackého v Olomouci, který se na danou problematiku zaměřuje už od roku 2011. V kontextu aktuálně probíhajícího výzkumu zaměřeného na výskyt dlouhodobých onemocnění a psychosomatických obtíží bude speciální pozornost věnována konkrétním faktorům, které k těmto obtížím mohou přispívat (např. stres, vysoká citlivost či nadměrné prožívání hanby a viny) nebo naopak působit protektivně (např. spiritualita). Zároveň bude prezentován způsob měření stresu využíván na OUSHI jak pro vědecké účely, tak pro komerční využití.
Antarktida – největrnější, nejchladnější, nejsušší a pátý největší kontinent. Od civilizace je izolovaná nejenom oceánem, ale také omezeným satelitním pokrytím i komplikovanou dopravní logistikou. Slouží výhradně k mírovým účelům, vědecké spolupráci a ochraně životního prostředí. Nikdo zde nemá trvalý pobyt. Ale v létě sem zamíří zhruba 4000 vědců a techniků. Jedním z míst, kam expedice polárníků míří, je i Česká stanice Johana G. Mendela. Na ostrově Jamese Rosse funguje již 15 let. V letní sezóně 2021/22 zde proběhlo první rozsáhlejší měření psychických, fyziologických a kognitivních funkcí 16 polárníků se zaměřením na sledování projevů stresu. Jaká byla skupina polárníků z hlediska osobnosti? Jak vnímali pobyt na úrovni vnitřní i týmové? Jaký názor měli na prožívání stresu a izolace během expedice? Jak se s nimi vyrovnávali? A jak reflektovali návrat do válečné Evropy? To vše se dozvíte na přednášce: Někdo to rád studené.
Přestože dosavadní studie ukazují, že psychoterapie je účinnou metodou léčby psychosomatických potíží, nedosahuje u nich stejné účinnosti jako např. u deprese a dalších duševních potíží. Nabízí se proto otázka, co a jak konkrétně v psychoterapii psychosomatických potíží funguje. V našem příspěvku shrneme poznatky získané během řešení tříletého projektu Účinnost psychoterapie u pacientů s medicínsky nevysvětlenými tělesnými symptomy (GA18-08512S). Shrneme (1) zjištění týkající se efektivity terapie v různých oblastech života klientů (somatické symptomy, depresivita, úzkost, duševní pohoda ad.), (2) poznatky o mechanismech, které pravděpodobně stojí za terapeutickou změnou, a také (3) zkušenost samotných klientů zpětně zachycenou pomocí katamnestických rozhovorů. Využijeme přitom data od 290 klientů, kteří absolvovali komplexní terapeutický program na bázi denního stacionáře v sedmi zdravotnických zařízeních v ČR.
Obsahem mého sdělení je zamyšlení nad paralelou tvorby nového týmového psychosomatického pracoviště a léčbou psychosomatického pacienta. Obojí je cesta, proces, který není krátký ani ne něj neexistuje přesný návod. Pokud chceme uspět, musíme se stále rozhlížet, hledat a zhodnocovat svoje kroky, dívat se, v jakém bodě se nacházíme a kam se chceme dál posunout. Co je náš cíl. Dobrou příležitostí na této cestě je psychosomatická konference v Olomouci a výzva podělit se o svoje zkušenosti, která mě nutí se zastavit u tématu a více se mu teoreticky věnovat. Těším se na sdílení svých zkušeností s vámi.
Zajímá vás jaké to je, když je spolupráce mezi obory i zdravotnickými zařízeními zavedenou normou? Co vše je možné, když je péče podpořena komunikací a z toho vyplývající spoluprací? Pojďme společně nahlédnout pod pokličku nizozemského zdravotnictví.
Jedním z důležitých předpokladů pro zvládnutí stresu je dát mu mu určitý tvar. Samotné zpracovávání tvaru je tvořivou prací, tvar představuje uchopitelnost, která následně vede k většímu pocitu jistoty, kompetence, vybízí k imaginaci, k promýšlení konkrétních kroků. Určitý tvar představuje slovo, pojmenování situace, popř. uchopení jejího smyslu. Tvar představuje také nádoba, kontejner, který můžeme prožívat vně sebe, v případě, kdy nás drží něco vnějšího, jsou to rituály, kultura, emoční podpora blízkých, kontejnování terapeuta. Tvarem je pak také tělo, dává prožitku konkrétní, hmotnou podobu. Příspěvek se bude věnovat tomu aspektu utrpení, které souvisí s potížemi propojit obsah prožitku a tělesný tvar, kdy nedochází k řešení problému somatizací, ale určitým specifickým chováním. Tento fenomén bude popsán na příkladech z beletrie a filmu, následně z kazuistických příkladů, zvláštní pozornost pak bude věnována masochistickému aspektu a psychosomatice úrazů (zkušenosti autora z práce na Klinice popáleninové medicíny FNKV Praha). Budou uvedeny možnosti psychoterapeutické práce v tomto ohledu, např. práce s Groundingem (Biosyntéza), s tím související „psychohygiena padání“, techniky zvědomování hranic těla. Budou uvedeny také příklady, jak lze toto zpracovávat na kulturní, společenské úrovni – náboženské rituály spojené s výrazným tělesným aspektem, festivaly tvrdé hudby, úvahy novináře M. M. Šimečky o prožívání sportu, výzkum zkoumající důležitost komplexního pohybu u dětí jako prevence úzkostných poruch a další.
